Bláznivá, ale milá a rošťácky přitažlivá zdála se myšlenka, že ačkoliv vstupuji do metra ve 14:53, budu tam, kde potřebuji v teoreticky možném, prakticky však téměř nereálném čase – v 15:15, tedy za 22 minut. Dobrá, zahrajem si s Vesmírem takovou hru! Půjdu si za svým bláznivým “snem” a také ho dosáhnu! Vesmír mi už pomůže:) A skutečně, začátek se zdál více než nadějný.. Přijdu na nástupiště a metro je tu! Nastoupím do soupravy a.. tu mám čas na chvilku…